top of page
Image by Alex Plesovskich

Scrolluješ občas víc, než je zdrávo? Hledej za tím hlubší potřebu

„Na internetu jsem se vyrovnával se stresem... Digitální obrázky a videa přehluší tvůj vnitřní hlas. Nemusíš se sebou zabývat,“ řekl mi v rozhovoru pro projekt Digitální hyggiena dokumentarista Ondřej Šálek. 

 

Ondřej léta bojoval se závislostí na internetu a YouTube, léčil se dokonce na adiktologii. Na internet se chodil vypínat stejně jako jiní lidé kořalkou do hospody, celé noci nespal, přestaly mu fungovat vztahy.

Ondřej je extrémní případ, z něhož zamrazí. Drtivá většina z nás na tom není takhle zle. Umíme mobil zkrotit, vypnout, snažíme se držet si hranice. 

Jenže.

 

Pak přijde slabá chvilka.

 

Nevyspání, nemocné dítě, stres v práci. 

Anebo prostě obyčejné, nudné tři minuty v tramvaji, ve frontě v obchodě, slastný čas pro sebe, když přijdeš domů a práskneš sebou na gauč. K vaření inspirativní podcast, po večeři Netflix... A najednou jsme v konejšivém virtuálnu víc než v realitě. Možná se zrovna sami sebou také nechceme zabývat, jako Ondřej.

Image by Joshua Rawson-Harris

Prožíváme denně desítky cizích příběhů – místo toho vlastního.

 

Podcasty, zpravodajství, sociální sítě, videa, komunikace na messengerech v průměru zaberou podle průzkumů až 7 hodin denně. To je mnohdy víc času, než trávíme spánkem! Scrollování a těkání po příspěvcích a rychlých videích také prokazatelně snižuje naši schopnost koncentrace, soustředění na práci.

Co za tím vězí? Proč na sítě z reality utíkáme?

 

Naší tendencí je nemít nepříjemné pocity. Tím, že 20x za hodinu beru do ruky telefon, odpovídám na nějakou svou potřebu – sice ne adekvátně, ale nějak si ji tím řešíme,“ vysvětloval mi v rozhovoru psychoterapeut a lektor mindfulness Michal Dvořák.

Ve chvíli, kdy bezmyšlenkovitě sahám na mobil, je to příležitost, jak se dozvědět se něco o sobě.“ Zeptat se sama sebe, co teď potřebuju.

Mám takovou nabídku, jo?

Teď přestaň číst a podívej se kolem sebe.

 

Všimni si 3 věcí, které zaujmou tvou pozornost.

Slyšíš nějaké zvuky?

 

Zvedni na pár sekund oči od mobilu, počítače.

Jsi tady.

Dýcháš. Jsi naživu. Fascinující exponát homo sapiens sapiens, který toho tolik umí a zvládá.

 

Teď si zkus uvědomit, jak se má tvoje levé koleno, je mu teplo nebo zima? Nebolí? A pravý ušní boltec? Jak se vlastně máš, zeptal se tě na to už dnes někdo?

 

Takže už máš za sebou rovnou první lekci digitálního wellbeingu. A ta se nazývá:

1. Mindfulness mikrookamžiky

Jsou to chvíle, kdy zastavíš proud mysli, vymýšlení, plánování, práce, nadechneš se a uvědomíš si, že jsi teď a tady. Pozoruješ, co vidíš, slyšíš a cítíš kolem sebe i uvnitř v těle a v mysli.

 

Pomůckou je jednoduchá otázka: „Jak se vlastně teď mám?“

Možná zpozorujeme, že se pravidelně na Instagramu při čtení příspěvku třeba trochu krčíme, že nás tlačí v krku, že často cítíme svírání v břiše. A to je signál, že se něco hlásí o naši pozornost. Možná docela důležitá aktuální potřeba. Být opečovaný, vyplakat se, povídat si.

Image by Etienne Girardet

2. Tři dny piš, jak se cítíš před a po scrollování

Zkus se vědomě několik dní po sobě zastavit těsně před tím, než otevřeš ikonku s Instagramem, Facebookem nebo jinou oblíbenou appkou.

 

A na kus papírku nebo do poznámek v mobilu jedním, dvěma slovy napiš, jak se právě teď cítíš: smutná? Unavená? Nadšená? Po scrollování znovu proskenuj tělo a hlavu a popravdě a upřímně opět napiš, co ti teď běhá uvnitř za emoce nebo myšlenky. Výsledek tě možná překvapí.

 

Můj příběh? Stávalo se mi to v dobách mé největší závislosti na Facebooku. Šla jsem třeba ranní Stromovkou na procházku s kočárkem a byla jsem nějaká nesvá. Ošívala jsem se. Najížděla mi sklíčenost, svíralo mě v krku. Objektivně k tomu nebyl důvod, doma všechno v pohodě... Až při podrobném zkoumání jsem zjistila, že jsem před procházkou rychle proscrollovala Facebook, a tam se to na mě valilo: covid, krize, válka támhle, tenhle člověk je vážně nemocný. Navalila jsem si na sebe moc emocí, které nebyl čas zpracovat, a tak je mozek chroustal se zpožděním a nevědomě, zaslepeně. A nadělal přitom mnohem větší emoční paseku – asi jako kdyby lesník zkoušel motorovkou porazit strom se zavázanýma očima.

3. Ještě hlouběji: tvoje osobní historie, tvoje hluboká potřeba 

I když jsem zmákla metody mindfulness a vědomě jsem začala prohlížet, jak se při scrollování cítím, potřeba utíkat na sociální sítě mi ale úplně nezmizela. 

 

Některé dny jsem si držela hranice, ale jakmile jsem zažila nějakou úzkost nebo nepohodu – hups, a už jsem zas byla na Facebooku a slastně se nechala unášet články, posty, texty, příběhy mimo tady a teď. Jako by to slavné mindfulness na mě „nefungovalo“!?

 

Až psychoterapie a mnohaletá hlubší práce na sobě mi odhalila mnohem víc z mé skryté vnitřní krajiny, z níž vyrůstají mé hluboké, neuspokojené potřeby a dávná zranění.

 

Za každým závislostním chováním vězí něco víc: za tím mým relativní osamělost v dětství a moje hluboká potřeba být součástí větší komunity. Tuhle potřebu mi sociální sítě sytí, jenže trochu falešně. Jako by ses zaplácla místo pořádného jídla den starým gumovým rohlíkem. Zdravé domácí jídlo kolem velkého stolu plného blízkých to nenahradí.

 

A jaká je tvoje hlubinná potřeba, schovaná za kilometry feedu a reels? Co tam máš, kromě potřeby někam patřit?

  • cítit se v bezpečí?

  • být viděna, slyšena?

  • být přijata taková, jaká jsi?

  • najít nový hluboký vztah s druhou lidskou bytostí?

  • cítit se oceněná?

  • realizovat svůj potenciál, cítit smysl?

 

Zkoumání vnitřních stínů a provětrání hlubin duše se zkušeným psychoterapeutem doporučuju každému, kdo se sítěmi bojuje. Protože pak může přijít úleva nejen v závislosti, ale i ve vztazích k druhým i k sobě.

Red Theme Portrait

Laskavost je klíč

V sebepéči a objevování svých citlivých míst je laskavost zásadní. Netepej se za to, že jsi zase „ujela”. Nemusíš sociální sítě vynechat úplně, stačí pracovat na pevných, laskavých hranicích. 

Scrolluj s radostí! Vyhraď si čas, uveleb se s hrnkem voňavého čaje a svých 10 minut guilty pleasure na Instáči si běž vědomě prostě UŽÍT.

IMG_2389.JPG

AUTORKA: Jitka Holasová (*1987) www.digitalnihyggiena.cz 

 

Psaním se živím od roku 2007. Pracovala jsem v médiích nebo jako copywriterka ve velké korporaci, v neziskovce i na volné noze. Mám dva syny a žiju v Praze. Jsem vedle Chucka Norrise další člověk, co doscrolloval na konec Facebooku, a o zdravých digitálních hranicích v rodině jsem napsala dětskou knížku Chyt bizona! (Pointa, 2021), vhodnou pro děti od 5 let.

 

V roce 2022 jsme poslali do světa příběh ze sladkých devadesátek, kdy jsem místo mobilu v dlani nosívala oranžový šumák: ručně vázanou knihu Ať se ti něco stane.

Teď připravuji knihu rozhovorů o terapii v přírodě a environmentálním žalu a chystám se nastoupit do psychoterapeutického výcviku.

Bizon_mockup_02.png

První kniha o zdravých digitálních hranicích pro děti od 5 let.

Concrete Wall

Napište mi na:

Potkejme se:

  • Facebook
  • LinkedIn
  • Instagram
bottom of page