„Co je digitální hygiena?“ 3 paseky, co v nás nadužívání digitálna dělá

Původně se slovní spojení digital hygiene (cyber hygiene) používalo jako výraz pro bezpečné a „zdravé“ používání internetu: rady pro zabezpečení osobních dat, tvorbu bezpečných hesel či udržování pořádku v datech a aplikacích.

S tím, jak za poslední tři, čtyři roky bezprecedentně roste čas, který trávíme na sociálních sítích, a jak jsou aplikace i přístroje jsou čím dál víc designované jako závislostní, vznikla potřeba dbát i o zdravou digitální hygienu psychiky.

Stejně jako si čistíme každý den zuby, myjeme si vlasy, svoje tělo chceme udržovat čisté, zdravé, funkční - vzniká v digitalizovaném světě urgentní potřeba udržovat zdravou i svou mysl.

Základy digitální bdělosti

Někdo je k útěkům do digitálna náchylný víc, jiný míň. Záleží na mnoha faktorech - jedním z nich je třeba i prožité trauma nebo absence bezpodmínečné lásky v dětství (což rozebírá perfektní kniha od Gábora Maté: V říši hladových duchů). Někdo je proti stresu velmi odolný, jiný si pak po těžkém pracovním dni dá panáka, někdo si umí zameditovat. Další od křičících dětí na minutu „uteče“ na Instagram, kde ho čeká vlídné, fotogenické a uživatelsky příjemné prostředí plné srdíček. (Když jich ale za krásnou fotku nepřipluje dostatek, stres může naopak narůstat).

Klíčové je provádět útěky vědomě. Pokud se octnu na Facebooku a scrolluju už patnáctou minutu - ani nevím jak - a po odložení telefonu jsem jakýsi nanicovatý, protivný a roztěkaný, možná mám problém.

Druhou stranou mince digitální závislosti je moc, jakou nad námi vlastníci sociálních médií mají. Největší hráči na internetovém poli, Google a Facebook (který vlastní Instagram i Whatsapp) dělají maximum pro to, abychom tam trávili co nejvíc času, protože jim z toho plynou peníze, z prodeje reklamy, z přeprodeje našich dat dalším obchodníkům.

Facebook o nás ví, zda máme děti, jestli vlastníme SUV nebo radši jezdíme pod stan - a ve sponzorovaném příspěvku podle toho můžete reklamu velmi přesně zamířit.

Online marketingové firmy mají k dispozici nástroje jak zacílit na zákazníka ještě přesněji. O vlivu na politiku, o spirále mlčení a algoritmech, které nás barikádují v našich názorových bublinách se dozvíte v aktuálním dokumentu z dílny Netflixu (který má sám nemálo másla na hlavě) The Social Dilemma.

2018: Jsem závislá na telefonu. A kdo není?

Že mám s digitálními technologiemi problém, mě poprvé napadlo někdy zjara roku 2018. Facebook byl to první, co jsem po rozlepení očí vídávala. Brala jsem si telefon na záchod. A jamile se můj syn na minutku konečně sám zabavil, okamžitě jsem rozsvítila displej - a chatovala s kamarádkou nebo tupě scrollovala feed. Abych utekla od té reality osamoceného mateřství a dělala aspoň něco „dospělého“ (víc jsem absenci komunitního života v mateřství rozebírala v rozhovoru se spisovatelem Jiřím Charvátem).

Ubývalo chvil, kdy jsem během dne byla myslí v přítomnosti. Na útěcích do digitálna jsem si vypěstovala slušnou závislost, která mi začala kazit nejen náladu, ale možná i vztah se synem.

Když jsem si začala o tématu číst, poprvé na Radiu Wave uslyšela pojem digitální detox a následně zašla na workshop iniciativy Replug.me, zapadalo to do sebe jako puzzle. A všimla jsem si i další zajímavé věci:

screentime je téma dosti intimní, trochu jako naše guilty pleasure. Málokdo se o tom chce vlastně bavit.

A tak jsem s tím začala já. A vyptávám se lidí, jak to mají oni. Na téma zdravých digitálních hranic v rodině jsem taky napsala dětskou knížku Chyť bizona!, která je až do 11. 11. 2020 v crowdfundingovém předprodeji.

3 dopady nadužívání digitálních obsahů, co nám dělají v hlavě paseku

1) Těkání = neschopnost koncentrace

Doba covidová hlubokému soustředění rozhodně nepřeje. Těkání ale bylo rozšířeným nešvarem a novým způsobem práce už od té doby, co jsme všichni kolem let 2007-2010 všichni exodovali na Facebook.

Cinkání messengeru, feed, zpravodajství, do toho maily, kafe, školní úkoly dětí. Přepínáme a těkáme. Neustále přerušujeme práci, abychom zkontrolovali online média. Výzkumy prokazují, že ztrácíme schopnost hluboké koncentrace. Vydržíte ještě u počítače tři, čtyři hodiny nerušeně pracovat? Já ne. A chybí mi to.

2) Zahlcenost = nebytí v přítomnosti

Jsme zahlcení zprávami, které se vlastně netýkají našich životů, ale životů jiných lidí. V mysli pak nezbývá prostor na vlastní myšlenky, na náš vlastní život. Jsme málo sami se sebou, ve svojí hlavě.

Zahlcená operační paměť změtí zpráv, komentářů a urgentních e-mailů nemá prostor třídit, uklízet a déle nám trvá, než si třeba dokážeme před spaním navodit pocit klidu a relaxace. Do „uklizené“ a klidné mysli také lépe přiskočí nějaká nová myšlenka, spojení, kreativní nápad.

3) Phubbing = eroze skutečných vztahů

Přerušili jste někdy na pár vteřin konverzaci s fyzicky přítomnou osobou, abyste doscrollovali oblíbený článek nebo rychle odpověděli na zbytnou zprávu na Whatsappu?

Tenhle fenomén „přehlížení telefonem“ se nazývá phubbing. Podle britského průzkumu YouGov survey má třetina párů problémy s tím, že jeden z partnerů je často na mobilním telefonu. Ti druzí se pak ve vztahu cítí přehlížení a mají pocit, že pro partnera je důležitější smartphone než oni. 54 % dotázaných ve věku 25 až 35 let přiznalo, že jim digitální technologie narušují romantický vztah.

Za udržitelný digitální život

Doteď nemám svou závislost pod kontrolou. Ale aspoň jí trochu víc rozumím. A už teď se po vzoru Tomáše Hajzlera chystám na veliký digidetox. Jak bude dlouhý a co přesně chci ve svém životě (dočasně) vypnout, zatím nevím.

Určitě budu dál bádat na poli digitální hygieny a pídit po receptu na udržitelný digitální život. Bude čím dál víc potřeba.