• jitka

„I bez Facebooku je dobře.“ O digitální hygieně s Evou Francovou, Kuchařkou ze Svatojánu

Evu sleduji léta, ráda čtu její recenze knížek, vhledy do aktuálního dění i přírody, podle její první kuchařky jsem se učila vařit bezmasá jídla. Nedávno se Eva ptala fanoušků na Facebooku, jestli znají někoho, kdo nevlastní mobilní telefon. Odpovědí přišla spousta - a mě napadlo, že i Evu možná téma digitální skromnosti a sebereflexe oslovuje.

Eva Francová žije se svou rodinou ve Svatojánském Újezdu nedaleko Jičína. Je výtvarnicí na volné noze, fotografkou, autorkou úspěšného food blogu Kuchařka ze Svatojánu a série stejnojmenných knih. Pro Českou televizi tvořila pořad Kouzelné bylinky, vaří a sdílí veganské recepty, je milovnicí a ochránkyní zvířat.


Probraly jsme třeba:


světla a stíny Facebooku i temno v duších haterů,


zda by si Eva uměla představit život úplně bez mobilu,


i jaký čaj by mi namíchala na digitální detox. :)


Nedávno jste se na Facebooku ptala, jestli ještě existuje někdo, kdo nemá mobilní telefon. Vy sama byste si uměla přestavit, že byste fungovala úplně bez něj? Láká vás ta představa?

Já si to umím představit velice dobře, limituje mě vlastně jen internetové bankovnictví, které mi posílá na telefon kódy. Mám dvanáct let starou Nokii – „véčko“, telefonuje a posílá zprávy a já nic jiného nepotřebuji. Slouží mi vlastně jako pevná linka, leží trvale na polici v kuchyni, a jen výjimečně se mnou jede někam na výlet. Na běžné výlety, procházky nebo nákupy si telefon neberu, nepotřebuji během nich přece nikam telefonovat.


Ohledně mé ankety na Facebooku: zajímalo mě, kolik lidí funguje zcela bez jakéhokoliv mobilního telefonu a byla jsem upřímně a mile překvapená, že je jich tak moc.


Prozradila jste mi, že nevlastníte chytrý telefon, nepoužíváte skype... Je to jen „náhoda“ a absence potřeby si tato zařízení pořídit, nebo je za tím určitý životní postoj? Odkud touha „nebýt online“ vyvěrá?

Náhoda to samozřejmě není, mám pouze stolní počítač bez kamery a bez mikrofonu – ten mě propojuje s virtuálním světem. Když vstanu od stolu, jsem přirozeně offline, a tak mi to zcela stačí a vyhovuje. I tak se pohybuji na síti více než je zdrávo. Postupně jsem opustila téměř všechny stránky, kde jsem byla zaregistrovaná a byla jsem tam aktivní. Zůstal mi už pouze Facebook a umělecký server HumanArt.


Jak čas běží, cítím velmi důrazně, že i tohle je příliš. Touha být offline vyvěrá z toho, že mentální a emoční kapacita každého člověka je omezená.

A čím více mám v hlavě virtuálního světa, tím méně prostoru zbývá na skutečný svět – skutečné lidi, skutečná zvířata, skutečný vítr, skutečnou oblohu, skutečnou řeč nebo objetí.

Byla jste „televizní“ dítě, fascinovala vás obrazovka, filmy? Nebo to šlo mimo vás? Proč?

Já jsem narozená v roce 1968, za mého dětství neexistovaly televizní děti. Dětství jsem trávila venku – v lese a u řeky. Na televizi jsem se dívala třeba jednou, dvakrát do týdne, na nějaký film nebo pohádku. Některé filmy mě bavily a někdy se podívám na film i dnes, ale jsem spíš čtenářem než divákem.


Jak jste přišla k Facebooku? Co pro vás tato platforma znamená, co vás na Facebooku těší?

Facebook jsem si zřídila někdy v roce 2009, stránku Kuchařky o tři roky později, tam jsem přesunula všechny svoje fotky s recepty, které jsem měla do té doby v albu na soukromém profilu. A fanoušci poté začali rychle přibývat.


Na Facebooku se mi moc líbí, jak dokáže lidi spojit, když o něco jde. Podařilo se mnohokrát vybrat potřebné množství peněz na dobročinné účely za velmi krátkou dobu, šíří se důležité informace a petice, například ohledně ochrany zvířat nebo zásahů do krajiny. Prostřednictvím Facebooku se rovněž mnoho zatoulaných zvířat dostalo zpátky domů a mnohá opuštěná nebo týraná zvířata našla nový domov u hodných lidí.



A co vás tam štve? Co vám na Facebooku chybí, přebývá?

Štve mě značná agresivita, hulvátství a drzost. Já nenapíšu nic, co bych dotyčnému člověku neřekla do očí, ale setkávám se bohužel s velkou zlobou až nenávistí. Lidé mi někdy píšou opravdu ošklivé věci i do soukromých zpráv. Vím, že bych s tím měla počítat, kdo jde veřejně s kůží na trh, dočká se vždy kromě dobrých i těch zlých věcí. Ale na otevřenou nenávist vycházející nejčastěji z frustrace, strachu a nevědomosti se zvyknout nedá.


Vadí mi též časté „vylepšování“ Facebooku, které je téměř vždy ke škodě a ztěžuje komunikaci a orientaci. Chybí mi dobře fungující vyhledávání, přebývají mi tam otravné poskakující postavičky, které lidé dávají místo komentářů, když nemají co napsat.


Moc si to neumím představit, ale máte tedy také zkušenost s hejtry, nenávistnými komentáři. Vzbuzovalo to ve vás nějakou emoci?

Mám tuto zkušenost a není to nic příjemného. Rodina i přátelé mi radí, abych si z toho nic nedělala, ale když je to osobní, namířené třeba proti mým dětem nebo dalším členům rodiny, tak to mě dokáže rozzlobit. Mrzí mě také urážlivé komentáře směrované ke mně, k mým osobním vlastnostem, vzhledu nebo způsobu života. Ale přesto se dá přenést snadněji.

Uvědomuji si, že člověk, který je spokojený sám se sebou, a žije šťastný život, nemá potřebu urážet a zraňovat druhé.

Takže mi je těch lidí často skutečně líto. Jaké mají asi temno v duších, že?


Jak chodíte často na Facebook? Máte řád, vyhrazenou pravidelnou dobu, kdy vyřizujete zprávy a komentáře? Na Facebook chodím denně, spravuji svou stránku, odpovídám na dotazy a zprávy, je to vlastně služba. Nejvíc času tam strávím dopoledne.


Závislostí na digitálním světě, tipuju, netrpíte... Máte v životě jinou hříšnou libůstku, závislůstku?

Ne, touto závislostí vskutku netrpím, spíš naopak. Když se stane, že na pár dní odjedu z domu a jsem tedy offline, je pro mě těžké zase do toho virtuálního vláčku znovu naskočit. Bez Facebooku je dobře.


Nad svými hříšky jsem se zamýšlela, ale opravdu jsem na nic kloudného nepřišla, tedy na nic, co by se dalo nazvat skutečným hříchem. Mám ráda banány, kupuji je tedy alespoň v bio kvalitě, aby byl ten hřích menší. Také miluji kvalitní arašídové máslo bez přísad a sušené ovoce. Nekouřím, alkohol ani kávu nepiju, čokoládu ani zákusky nejím.


Mým hříchem bude možná spíše přílišná tvrdost a přísnost k sobě i druhým. Ale pracuji na tom.


Rozumíte bylinám, aspoň víc než já... jaký čaj byste mi namíchala na digitální detox bez telefonu? :)

Na to žádný čaj není, možná snad konopné mléko. :)



Napsala jste Krizovou kuchařku ze Svatojánu, pro skromné vaření v době krize. Jak dlouho byste vydržela se svými momentálnimi zásobami, co máte ve spíži a na zahradě bez nákupu?

Záleží na tom, jestli bychom jedli stejně jako dosud, to bychom asi dlouho nevydrželi. Ale kdybychom se uskromnili a spotřebovávali zásoby uvážlivě a nebyli příliš rozežraní, možná, že by nám vystačily tak na dva měsíce. Ve spíži máme trvanlivé potraviny, těstoviny, obiloviny a luštěniny, na zahradě ořechy, jablka, brambory, cibuli, dýně. Máme vlastní slepičky a od nich vajíčka. Ale nejsme soběstační, zahrada nás určitě neuživí, na tom musíme ještě zapracovat.


Jaký je váš nejoblíbenější recept z kuchařky? Můj nejmilejší recept je určitě kváskový chleba bez hnětení. Naprosto jednoduchý, zvládne ho i dítě, a k tomu výtečný a zdravý.


Pociťujete i letos na své zahradě a v okolní přírodě nějaké důsledky klimatických změn? Ano, pociťujeme. Letošek sice nebyl tak suchý jako předchozí čtyři roky, ale pršelo zde mnohem méně než ve zbytku republiky. Podzemní voda se nedoplnila, ale tráva letos zůstala zelená až do podzimu.

Úroda byla tuto sezónu katastrofální, stromy mají různé nemoci a chřadnou, to vše v důsledku nahromaděného stresu z nedostatku vody z minulých let.

Kdyby jste mohla nařídit dvě (tři, čtyři...) věci, co by mohl pro přírodu každý člověk udělat, co by to bylo?

Kdybych mohla cokoliv nařizovat, stejně bych to neudělala, nařízení mi jsou proti srsti tak nějak obecně. Snad bych mohla některé věci doporučit: především nejezte maso, konzumace živočišných produktů je mezi prvními ve spotřebovávání zdrojů a produkce CO2.


Jídelníček sestavujte především z lokálních surovin, podporujte místní zemědělce a výrobce. Nenakupujte zbytečnosti, buďte skromní ve svých potřebách. Snažte se poznávat přírodu vlastními smysly, choďte ven, do lesa, na louky, k potokům.

Jedině to, co dobře známe, můžeme milovat a chránit.

Sebelepší pořad v televizi nebo na Youtube nenahradí vlastní prožitek.


První knížka

o zdravých digitálních hranicích v rodině

Chyť bizona! vyjde na nakladatelství Pointa v dubnu 2021. Za nižší cenu si ji můžete předplatit tady

Bizon_mockup_02.png

Příběh plný borůvek, bizonů, snových tygrů a ilustrovaných slovních hříček.

Pro malé lovce a lovkyně od 5 let

Digitální hygiena: o online bytí jinak.

Nové články na mail

Nezahlcujeme. Neprodáváme. Jen pošleme nový článek, abyste nemuseli zbytečně čenichat po sítích.

Prostor pro hloubkové a upřímné rozhovory o vědomém online bytí. O hledání virtuálního útulna. O všem, co sítě otiskují do našich niter.

#digitálníwellbeing #mindfulness #digitálnídetox

#všímavost #virtuálníútulno

© 2020 by Digitální hyggiena.