• jitka

„Telefon jako mindfulness appka?“ Hyggiena #3 s Martinou Chomátovou z PlayEveryday.cz

Martiny blog Play Everyday sleduju už léta. Sdílí tam zkušenosti s poporodní depresí a cestou za vnitřní spokojeností. Což zní jako óóóbří klišé, že. Ale Martina to vnímá dost jinak než jako vyzenovanou sluníčkovost.



Jejím cílem není být pohodová máma se 100% instagramovatelnou domácností, která nikdy nekřičí. Ale naučit se být sama se sebou - i když mám PMS, děti mě strašně serou a chci se jít zahrabat na druhej konec planety.


I svoje špatné nálady a dny Martina velmi upřímně sdílí. A to si na ní hrozně cením.


Kromě spousty e-booků a dětské knížky Andromeda, elfka malá teď čerstvě vydala Návod na #Spokodeník. Martina taky lektoruje jógu a se svým mužem pořádá workshopy Wim Hofovy metody. Se třemi dětmi a psem se nedávno přestěhovali do Tábora.



Povídaly jsme si třeba o tom:


jestli její děti teď v karanténě víc čučí na pohádky?


že jsme asi obě závislé na sociálních médiích a proč to možná nevadí?


proč má ve výsledku z karantény radost a že je to super příležitost navyšovat intimitu vůči sobě i partnerovi?




Martino, tak co karanténa? Už lezete po zdi? :)

Mám tři děti (7, 4 a 1,5) plus psa. Do minulé středy mi karanténa přišla v pohodě, jakože super vždyť se pro nás toho zas tak nemění. A to, co se mění, je ve prospěch toho, co jsem si představovala - mám doma muže, můžu ráno dospat...


Od čtvrtka mi začala premenstruační fáze, takže je všechno jinak. Z dětí šílím, všechno se mě dotkne a nemám teď na všechny kapacitu - a o to víc se děti rvou a vražděj :).


Tak teď s mužem řešíme, že bych to potřebovala nemít náplň dní každý týden stejný, ale měnit to, střídat se. Potřebovala bych mít program a aktivity víc sladěný s tím, jakou fází zrovna procházím.


Vysmátý holky na skajpu

Sleduješ současnou epidemii? Filtruješ si koronavirové zprávy, které k sobě pouštíš?

Má to u mě podobný průběh, jako když se mi v životě děje cokoli náročnýho. Začala jsem psát blog a e-booky kvůli tomu, že jsem prošla poporodní depresí - a zpětně si teď uvědomuju, že jsem při ní udělala úplně stejný kroky jako teď.


Normálně zprávy nesleduju a běžný důležitý věci se ke mně vždycky dostaly. Ale teď jo. Nejdřív jsem začala hledat informace, abych dění kolem koronaviru pochopila. První dny, kdy to tady začalo houstnout, tak jsem to sledovala dost často - i DVTV a podobně.


Po pár dnech jsem najednou cítila, že jdu do strachu a že mi to fyzicky není příjemný.

Kuba, můj muž, to naopak sleduje - ptala jsem se ho, jak to dělá, že ho to nesemele, řekl, že s tím umí pracovat.


Ale já cítím, že už to nepotřebuju, už mám v sobě důvěru, že jsme v pohodě.


Koronavirus pravděpodobně dřív nebo později chytnem - a jenom chci bejt energeticky a kapacitně co nejlíp na tom, až se to bude dít. A k tomu mi poslouchání zpráv nepomáhá.

Snažím se bejt co nejvíc napojená sama se sebou. I vedle dětí si někde brnkám na ukulele, nebo dělám jógu.


Pro mě poslední dva roky byly hustší, než co se děje teď. Prošla jsem krizí a teď slízávám smetánku, že se cítím vyrovnanějc.


Jsou tvoje děti v karanténě teď víc online? Čučej víc do mobilu, na pohádky?

Máme to spíš stejně jako předtím. Půl měsíce jsem s tím vypohoděná a půl měsíce mi to vadí. Poslouchám svůj pocit.


Vždycky se na něčem dohodnem. Denně jsou cca 20 minut na Netflixu nebo YouTube. S Netflixem jsem v pohodě, aspoň se učej anglicky...


Zároveň chci respektovat svoje aktuální pocity - řeknu jim dneska jsem v pohodě s tím, že se koukáte hodinu, nebo se ještě koukneme večer na film. Další den jim řeknu, že už cítím, že je to moc.


Prostřední syn teď má celkově období, kdy by na tom chtěl bejt hodně často, takže jsem si v sobě musela já porovnat, jak to sama s koukáním mám. Hodně to testoval a bylo s ním hodně náročný to nastavit. Má i dny, kdy je hodně plačtivý, nestíhá dobíhat na záchod a koukání na YouTube má pak jako únik.


Jde i o konkrétní obsah. Když se syn kouká na to, jak někdo matlá těstíčko na YouTube, to nedávám. Ale když si najde Pata a Mata na Netflixu, s tím jsem okej.

Věřím, že jim čas online ve výsledku nemůže nijak uškodit. Protože doba je taková.


Utíkáme od mateřství? Je to fenomén dnešní doby, být vedle dítěte a u toho sjíždět sociální sítě? Máš taky svoje útěky?

Určitě mám. Přijde mi, že žijeme v hrozný oddělenosti a samotě. Když jsem začala bejt mámou, jak málo jsme spolu ochotný sdílet realitu takovou, jaká je - i proto jsem začala psát otevřeně.


Původně Play Everyday bylo něco jinýho, psala jsem o tom, jak si hrajeme s dětma - a pak mi to přišlo jako hrozný klišé.

Dobrý, hrajem si. Ale někdy mě ty děti taky štvou a někdy si s nima NECHCI hrát.

Mám i v hlavě článek o tom, jak mi telefon ukradl dětství mejch dětí...


Napsala jsem podobnej článek. Ale dost jsem ho odbyla, těším se na tvůj!

Míň si to ale už vyčítám, že jsem občas na mobilu. Vnímám, že je rozdíl, když utíkám do onlinu jsem s tím fyzicky v pohodě, i když se mi to v tu chvíli nelíbí - a jak se cítím, když si k tomu ještě přidám sebekritiku a vinu.


Testovala jsem i časovač, že si to budu zakazovat.


Teď jsem ve fázi, kdy si to nezakazuju a jsem v tom, jak to zrovna aktuálně potřebuju. Někdy cejtim, že mě to štve, tak se odpojím, deletnu lidi, který mě štvou, nebo si dám uplnej detox, dva dny jsem jen sama se sebou...




Částečně mě sociální sítě i živí, je to něco, co dělám ráda, baví mě sledovat, jak sociální média fungujou, je tam i spousta věcí, co mě neskutečně naplňujou: kreativita, psychologie, propojování s druhýma lidma, inspirování. Nerada bych se od toho odstřihla úplně. Teď díky bohu za to, že sociální média máme.


Jsem ale alergická na to, když na Facebooku někdo sdílí jen krásný fotky s dětma a pak je potkáš osobně a vidíš, jak jsou na sebe hnusný. Tenhle social media fake vadí, v různých obměnách.


I sama si dávám na misku vah to, jestli sdílím tu realitu, jestli nesdílím jen to, abych vypadala vysluníčkovaná.


To je spíš nešvar Instagramu, mít tam vypěkněný a navoněný fotky, nebo ne?

Já mám Instagram radši než Facebook. Přijde mi kreativnější. Ale zrovna teď jsem si všimla, jak jsem dlouho sledovala nějakou inspiraci do domácnosti, najednou jsem se přistihla, že chci po našem domově, aby to byla nějaká ultra-vyminimalizovaná domácnost, kde není život.

Ale tady kurňa je život: tady jsou tři děti a chlupatej pes (smích) a chlap - a díky bohu za ně.

V březnu to bylo moje téma, jak se v tom uvolnit a že není potřeba mít na Instagramu vyfocenou dokonalou domácnost.


Je to člověk od člověka. Jsou tam holky, co i na Instagramu sdílej „real life“, a pak jsou některý... no ty moc nesleduju. Real life mě obohacuje nejvíc.


Jak poznáš, že je to „real life“?

To je na každém si sam uznat, jak moc je autentický v tom, co sdílí. Ja následuju svůj vnitřní pocit a sdílení jen toho krásného mi nevyhovuje. Mám ráda rovnováhu. Takže i veřejné sdílení všeho. Toho up i down. Člověk tím vlastně i získá krásný nadhled.



Jaký máš pravidla ohledně telefonu? Já si ho nechávám vypnutej přes noc, snažím se offline víkendy - to se mi teď úplně rozbořilo. Jak to máš ty?

Mám to někdy tak a někdy tak. V noci mam telefon v režimu letadlo a snažim se na něj vůbec nečumět. Protože byly i doby, kdy jsem dělala online podporu a třeba u nočního kojení jsem byla na telefonu. To už nedělám. Uvědomila jsem si, že je to velký ubližování si, protože tohle se pak ve velkým podepisovalo na mým spánku...


Snažím se ráno zacvičit, někdy se na telefon podívám a zkejsnu na tom - jako zrovna dneska. Mám nastavenou hodinu na sociálních sítích na den, kterou jsem byla schopná před karanténou dodržet, teď se mi to nedaří.


Ale nevnímám to špatně, musíme mít z čeho žít a část příjmů vychází z mojí aktivity na sociálních sítích. To říkám i dětem: je to část mýho zaměstnání a díky tomu můžu tady být s váma a nemusíte chodit do klasický školy a nechodí úplně každý den v týdnu do instituce. Takže jsem na telefonu víc, ale o to víc můžu být s dětmi.


Smazala jsem si taky Facebook, ale zase jsem ho nainstalovala. Protože součástí mý práce bylo, že se starám o nějaký účty a strávila bych na tom víc času, kdybych to lovila na počítači.


Ještě používám telefon jako takovou mindfulness appku :). Nastavila jsem budík, kterej mi každou hodinu telefon cinkne a já si mám udělat malé mindfulness cvičení, třeba něco s dechem. Vypadá to jako kravina, ale pomůže mi to přes den se častějc zastavit, jen tak. Kdykoli mi pípne telefon, řeknu si, jasně, teď se musím zvědomit :).


A je to vtipný, protože to někdy zvoní v době, kdy přebaluju bobky, nebo stojím ve frontě u kasy v krámě, nebo se zrovna rozčiluju na děti - a v tu chvíli ti to začne zvonit jakože „Hej, spoj se s dechem!

Byla jsi dneska hodně online?

Včerejšek a dnešek jsem vůbec nescrollovala, jen jsem dala ven, co potřebuju.

Dneska jsem nechtěla číst cizí životy.


Tohle si občas naordinuju.


Nechci číst cizí životy - to bude dobrej nadpis!

To přirovnání s Bleskem mi přijde zajímavý. Lidi přešli z bulvárních novin na Facebook a Instagram. Sleduješ jiný lidi, který jsou samozvaný celebrity a žiješ jejich životy.



Ty hodně píšeš o tom, jak být se sebou, když je mi špatně. Umíme to? Umíš to? Jak ses to naučila?

Mindfulness a Wim Hof mi udělali obrovskej převrat. Wim Hof je skvělej každodenní trenažér, jak dávát pozornost svému tělu a zcitlivovat se.




Takže když je ti po pěti minutách na Facebooku špatně a jsi přehlcená, tak to líp ucítíš?

Jo, pomáhá mi to vylaďovat se na jemný signály z těla.


I já jsem měla období, kdy jsem vnímala u sebe nějakou závislost. A jako řešení mi přijde dobrý to pro začátek pozorovat. Psát o tom. Něco jako deníkové záznamy, jak dlouho jsem byla online, kdy tam jdu, proč, co jsem tam dělala... Naučí tě to se zastavit, a říct si, jestli tam opravdu půjdu anebo si spíš půjdu zazpívat, protože to teď potřebuju víc.


Jak se projevovala tvoje závislost?

Takhle, já si vlastně myslím, že závislá pořád jsem. Ale nechtěla jsem si to přiznat.


Jo, to já taky :).

To byla první fáze, říkala jsem si: ne, ne, ne, nejsem závislá. Ale pak jsem si uvědomila, jak je pro mě těžký telefon vůbec nepoužívat. Všimla jsem si, že ve chvílích, kdy mi není dobře, k tomu tíhnu častějc.


Jak začal koronavirus, začala jsem fyzicky vnímat ten rozdíl, jak mi je, když nasávám informace zvenčí - ať to je úplně cokoliv! - a jak mi je, když ten samej čas věnuju třeba jen čumění do stropu.


Co ti to teda dělá?

Fyzicky to cítím jako uzavírání se, stahování, energeticky jdu dolů, mysl jde dolů...


A došlo mi, že když lidi čtou mě, tak mě možná mají místo čtení Blesku - je to pro ně další bulvár. Jen konzumujou můj život.

Všichni se vlastně konzumujem navzájem...

Kouknou se, jak se otužuju, že hraju na ukulele, ale 90 % z nich nevezme ukulele a nezačnou na něj hrát. A mě to v jednu chvíli došlo.


Psala o tom i Verča v tvém minulém rozhovoru, že chtěla přestat psát, už neměla chuť se sdílet. To byl pro mě velkej kopanec - když lidi konzumujou můj život ještě přežvejkanej přes moji optiku, tak se nikdy ke svý spokojeností nedostanou. Protože oni musí začít dělat kroky ke SVOJÍ spokojenosti a poznat SEBE.


A v létě, kdy byl vrchol náročnýho období s manželem, který jsme prožívali - řekla jsem si: teď se rozhodnu, pro maximálně 3 věci, za nimiž stojím, a ty budou blbuvzdorně lidem sdílet. A budu inspirovat lidi, aby to praktikovani ONI. Ne je jen povzbuzovat, aby mě konzumovali.


Moje obrovské změny - poporodní deprese, nebo poslední těžké roky finanční nestability a mýho vyhoření i změna ve vnímání těla - se udála díky praxi. Jógu dělám 7 let, Wim Hofa s pauzama 2 roky. A nebylo to jen o tom, že sleduju někoho, jak to dělá.


Najednou, když jsem se zaměřila jen na sdílení těhlech tří věcí, udělalo to obrovskej skok. Říkala jsem si „wow, co je to za prostor!“


Jaký nový prostor máš na mysli?

Zvýšila se mi vnímavost vůči tělu, míra důvěry v tělo. Vnímání reality a to, co já mám moc ovlivnit, a co ne.


Wim Hofa jsem dělávala na krev, ale už to nedělám. Ten nový prostor je i větší laskavost vůči svým chybám, selháním a závislostem. Míň to tlačit a víc nechat plynout.


Teď jsem vydala nový e-book. Dřív bych si dala deadline, ale spolupracovala jsem teď s dalšíma dvěma mámama a každá má tři děti, takže jsem to nechala plynout. Spokodeník měl vyjít před Vánoci, ale vyšel až teď 1. dubna.


V době, kdy je to podle mýho nejvíc potřeba - koho by napadlo, že tu bude koronavirus a všichni budem v karanténě a budem potřebovat být sami se sebou. A o tom Spokodeník je.



Teď jsme hodně online, protože nemůžem jinak. Co se stane, až karanténa skončí a my vyjdem do ulic?

Pro mě je karanténa super příležitost, jak se soustředit na to, co na co mám vliv - na svou domácnost, na svoje vztahy.


Takže jako by to bylo volání o pozornost do týhle dimenze, ve který se moc často nepohybujem - do tý vnitřní. Takže to je moje zbožný přání, abychom se víc věnovali tomu, na co máme vliv a co je bezprostředně okolo nás. Navyšovat intimitu vůči sobě.


Velkej fórek byl, že za 9 měsíců bude velkej baby boom, ale ona je to opravdu příležitost navyšovat intimitu i vůči partnerovi.



My spolu budeme 10 let a chci v našem partnerství stále objevovat něco novýho. A zamilovávat se do sebe znovu a znovu...


Kdybychom si tohle mohli uchovat i po tom, co karanténa skončí, by bylo krásný.


Začala jsem sbírat divoký bylinky - o tom bych si předtím řekla: Martino, ty jsi magor, jdi se někam zahrabat mezi čarodějnice. A teď to dělám s láskou.

Začali jsme péct doma kváskový chleba a tak dále... Jsou to všechno zklidňující věci, které tě nabijou důvěrou, že jsi schopná se o sebe postarat, kdyby se všechno podělalo.


Je to wow. Jsem z toho nadšená, že se věci mění a dávají do pohybu. Mám naději, že se změní studijní systém, přestanem tolik ničit planetu.


Je teď samozřejmě taky bolestivý a brutálně náročný u toho zároveň pouštět lpění a nevnímat svoje strachy.

✽ ✽ ✽ Líbil se vám rozhovor? ✽ ✽ ✽


Sledujte Digitální Hyggienu na Facebooku,

hromada nových článků už se chystá...


0 views

O online bytí jinak

Nové články na mail

Nezahlcujeme. Neprodáváme. Jen pošleme nový článek, abyste nemuseli zbytečně čenichat po sítích.

Prostor pro hloubkové a upřímné rozhovory o vědomém online bytí. O hledání virtuálního útulna. O všem, co sítě otiskují do našich niter.

#digitálníwellbeing #mindfulness #digitálnídetox

#všímavost #virtuálníútulno

© 2020 by Digitální hyggiena.